Virtuální hospitace - Český jazyk a literatura: W. Shakespeare - Sonety

Vážím si Vás, kolegyně, za to,že jste si vybrala texty vytrhávající čtenáře ze stereotypu. Přesto bych ale zvažoval, s ohledem na prváky v lavicích, jak to zahrát, aby diskuse nesklouzla od krásy, lásky a hodnot vetknutých do vázasné řeči k "sexuální orientaci". Báseň je navíc hudba a obraz víc než text... Proto bych jej nechal jak je vcelku; jinak ztratí dech!

Pro analýzu poezie je nezbytně nutné zachytit nejhlubší smysl díla, dobrá otázka je, jak, čím báseň působí, nechat ji někým předčíst. Místo polétavé otázky, "co spolu měli," dojde se k podstatě: báseň 13: rada příteli, jak přežít svůj zmar, sonet 20: láska silnější než osud (příroda)... Atp.

A když už pak analyzovat, tak s barevnou tužkou - označit netypické figury a obrazy (výrazivo překladatelovo) a ptát se, zda jde jenom o ozdobu, zdůraznění myšlenky, pokus o vyvolání citové reakce (66) nebo reakce rozumové (třeba na vtip v básni č. 20, příroda z tebe chtěla ženu mít...).

Love's not Time's fool, though rosy lips and cheeks
Within his bending sickle's compass come;
Love alters not with his brief hours and weeks,
But bears it out even to the edge of doom.
(116)

Úhrnem: stálo by za to prváky přivést k hloubce textu; nespoléhat se na to, že poezii četli/čtou (nečtou). Už proto, že jejich mysl je rychlá a časování a ověřování domněnek nelze povětšinou očekávat. Lstivý chytrák Shakespeare pak zůstane jednou pro vždy neobjeven a s ním vtip četby jako takový.