Adaptace žáka-cizince na školní prostředí

První kontakt se žákem-cizincem obvykle probíhá v oficiálním prostředí při přijímání žáka do školy. Třídní učitel je k tomuto zpravidla přizván, osvědčilo se vzít nového žáka alespoň krátce do třídy, kterou bude navštěvovat, a představit mu třídu, třídě uvést jeho jméno. Následující školní den má třída připraveny vlastnoručně vyrobené kartičky, na nichž jsou vyobrazeny předměty – věci, které se nacházejí ve třídě, kartička je výrazná, s dostatečně velkým pojmenováním věci, kterou zobrazuje. Je důležité, aby se na přípravě těchto karet podíleli sami žáci, získávají osobní odpovědnost za to, co svého nového spolužáka naučí. V průběhu hodiny se nejprve jménem představí učitel, žáci a nakonec nový žák. Poté postupně předají žáci vytvořené kartičky, případně při cestě ke spolužákovi poukáží na skutečnou věc ve třídě a nahlas ji pojmenují. Záleží na celkové atmosféře, tuto aktivitu je možné realizovat od deseti minut do půl hodiny, následuje samostatná práce třídy a žák-cizinec si mezitím ve slovníku hledá ekvivalenty ve své mateřštině. Tentýž den pokračuji procházkou, v podstatě exkurzí po školní budově se slovníkem, na karty si zapisujeme a překládáme jednotlivé názvy místností – této cesty školou se účastní pouze žák a učitel českého jazyka. Podle zvyklostí školy je nutné také vysvětlit praktické záležitosti školní jídelny a školních pomůcek. Toto zabere poměrně hodně času, je nezbytné si vyčlenit několik odpolední a pomalu, trpělivě a s humorem předat novému žákovi maximum potřebných adaptačních informací. Po těchto formalitách následuje první hodina, která je zasvěcená seznamování se hrou. Žáci i učitel sedí v kruhu, žáci mají svá křestní jména napsaná velkými písmeny na kartě na hrudi a aplikují jednoduchou hru, kdy dvakrát tlesknou, vysloví svoje jméno a vyberou si následujícího hráče rovněž dvojím opakováním jeho jména a dvojím tlesknutím. Jde o nenáročnou, ale velmi účinnou cestu, jak přivést cizince k vyslovení prvních slov v novém prostředí. Žáci sami vyžadují opakování, vcelku je smysluplné věnovat se této aktivitě zhruba dvacet minut. Po této době ještě formou vlny, tedy stoupáním a opakováním jména žáci aktivitu ukončí. Je dobré, použije-li učitel v této hře také jen svoje křestní jméno, pro česky mluvící žáky je to atraktivní moment a ze zkušenosti vím, že žáku-cizinci se na několik let také učitelovo křestní jméno lépe vyslovuje. Závěr hodiny může být buď relaxační hra sportovního charakteru, v podstatě jakákoliv jednoduchá činnost, kde je nutné spolupracovat – házení tenisovým míčkem na cíl ve dvou družstvech atd., kdy se nový žák zapojí –, je zapojen třídou a uvolní se, protože není stresován potřebou verbální komunikace. Druhý způsob zakončení této hodiny je uvedení dvou společných prostředí pro dvě skupiny žáků – pokud je třída s počtem žáků větším než dvacet, skupin vytvoříme více, prostředí nazveme například DOMA, NÁKUP, MĚSTO. Rozdáme velké archy papíru, pomocí slovníku uvedeme žáka do problematiky a necháme žáky kreslit vše, co do jejich tématu patří. V podstatě spontánně následuje všeobecné vyhledávání ve slovníku, vysvětlování a navazování prvních kontaktů. Tato činnost je těsně před koncem hodiny vyhodnocena, žáci představí části jejich projektu a učitel jim sdělí, že si právě vyrobili základ pro příští hodinu. Po těchto dvou úvodních aktivitách zpravidla třída pojme do svého středu nově příchozího bez komplikací, je s nimi spojen prvními společnými činnostmi. V průběhu práce těmito formami respektuji vždy aktuální rozpoložení třídy, osobnostní zvláštnosti nového žáka a také kulturní specifika země, odkud přichází.