Orofacionální cvičení a jeho význam při rozvoji řeči

Cílem orofacionálního cvičení je rozvíjení svalové hybnosti a aktivování svalových skupin, které jsou nutné pro správné fungování oblasti úst a obličeje. Provádí se většinou na začátku logopedické terapie s účelem procvičit mluvidla tak, aby se aktivizovaly svalové skupiny nutné pro vyvození hlásek. Přínosem této techniky je lepší orientace jazyka v ústech, změna jeho polohy, odstranění problémů spojených s pohybem mluvidel.

Orofacionální cvičení lze ve školce rozdělit do dvou okruhů.

a) příklady cvičení zaměřené na rozvoj mimických svalů

• mračení
• špulení úst
• široký úsměv
• mrkání
• nafukování tváří atd.
• koordinace zavření očí při znehybnění ostatních svalů

1. Zavření očí při znehybnění ostatních svalů Autorka © Věra Gošová

2. Nafukování tváří Autorka © Věra Gošová

b) příklady cvičení zaměřené na lepší orientaci jazyka v ústech

• vypláznutí jazyka
• kmitání jazyka
• olíznutí rtů, střídavě horního a dolního rtu
• pohyb jazyka v ústech (jazyk za horní zuby, boule ve tváři s pomocí jazyk)a další

Cvičení přináší užitek nejen při edukaci hlásek u dětí s komplexnější poruchou řeči, ale také při reedukaci hlásek (příklad L, N, T, D).

Malé děti většinou nereagují na instrukci: Dej si jazyk za horní zuby! – důvodem je neorientace v ústech. Podporou cvičení by měl být obrázek s jasnou, až přehnanou ukázkou ze strany dospělého. Dítě si pomocí cvičení ohmatá dutinu ústní pomocí jazyka, výsledkem je daleko lepší spolupráce a vyvození hlásek s pomocí instrukce logopeda.

Ukázky cvičení:

1. Špulení úst Autorka © Věra Gošová

2. Jazyk do špičky Autorka © Věra Gošová

3. Předsazení zubů Autorka © Věra Gošová

4. Boule jazykem Autorka © Věra Gošová

Série k orofacionílnímu cvičení naleznete ZDE.